Bolest průvodce našim životem 2

Bolest průvodce našim životem 2

Ashtanga vinjasa jóga a ostatní.

Vnímání bolesti člověkem je tak rozsáhlé téma, že si zaslouží pokračování. Tentokrát bych chtěla přiblížit vnímání bolesti přes vlastní zkušenost. Půjdu-li chronologicky do svého života pozpátku. První negativní vnímání bolesti, jež si pamatuji bylo až kolem 30 roku věku, kdy jsem cca půl roku řešila akutní bolesti v křížové oblasti. Projevy bolesti byli tak urputné, že bylo obtížné ve spánku se pohnout, a přitom se nevzbudit. Řešila jsem tyto bolesti asi jako každý člověk, který neví o lidském těle, natož o tom svém, zhola nic. První stanoviště byl lékař, obstřik, rehabilitace, prášky. Nic z toho nemělo nejmenší vliv na můj v té době akutní stav. Jedinou úlevu jsem tehdy pocítila na lekci aerobiku. Bylo to lepší, ale ne dobré a situace se stále vracela do stejné bolesti, které se ozývali zejména v noci. Přes den jsem je tzv rozhýbala, takže to šlo. Tedy pokud jsem si někde nemusela sednout, to pak vstávání opět vyžadovalo delší rozhýbání. Akutní bolest jejíž projevem bylo mimo jiné střílení do nohy, které se kupodivu někdy stěhovalo z jedné nohy do druhé trvala půl roku. Méně intenzivní bolest několik let, byla sice mírnější, ale zato vytrvalé. Postupně jsem se naučila s bolestí pracovat a taky si na ni zvykat. To první je nutné to druhé ne. Bolest nemusí být, když tělo posloucháte, a dopřejete mu co si žádá. Tedy pohyb a odpočinek, taky rozumnou stravu a otužování. Dnes jsem neskonale vděčná své bolesti, že mně přivedla k mému tělu. Trvalo to skoro 20 let.

Před osmi lety jsem našla jeden velmi užitečný nástroj, díky kterému jsem dokázala, najít cestu ke svému tělu a poznávat všechny jeho součásti. To je ego, duše a schránka neboli fyzické tělo. Tím nástrojem je Jóga. Když si vzpomenu na své jogínské začátky usmívám se. Jak jsem byla přesvědčena, že o těle vím všechno. Zábavné, díky józe mi naštěstí došlo, že nevím nic a nyní se vše od začátku trpělivě učím. Mé jógínské začátky se neobešly bez nutných bolestí. Seznamování se s vlastním egem docela dost bolelo. Některá zranění trvala rok. To, když jsem se cpala do pozice lotosového sedu a natáhla si koleno. Rok trvalo, než mě tělo do této pozice pomalu pustilo a velmi důrazně na sebe upozorňovalo ještě další rok, když jsem nebyla pozorná a chtěla některou pozici opět uspěchat. Tělo je moudré, má moudré nástroje, jako je bolest, díky za ni.

Hned na samém začátku mé jógové cesty jsem si vybrala Ashtangu. Byla to láska na první pohled, dělám věci intuitivně a nějak jsem cítila, že je to pro mé tělo ten nejlepší nástroj. Byla jsem docela překvapená, jak málo síly mám, jak málo pružná jsem, jak moc mně jedna lekce jógy vyčerpala. Samozřejmě že ano, moje ego bylo dotčeno,“ co mi nějaká Ashtanga bude vykládat, já jsem přece cvičitelka. Cvičím několik hodin denně a teď toto takový podraz.“ No a zase mé ego díky za ně, „no ne ty mně neporazíš, já ti ukážu, jdu do tebe.“ A tak jsem šla samozřejmě, jak jinak než přes ego, jinak jsem to neuměla. Síla, výkon, ne respekt a trpělivost. To mělo teprve přijít.

Pak spousta jiných jógových směrů a protichůdných informací. A opět zpátky k Ashtanze a její jednoduchá transparentní I. Série. Je to ten nejkvalitnější, nejtrpělivější, nejlaskavější a další nej, která mně teď ani nenapadají, učitel. Ashtanga není prý jóga pro lenochy, a to je svatá pravda. Kolikrát se mi nechtělo na podložku, nemůžu ani spočítat, ale ten božský pocit při a po praxi je k nezaplacení. Musím taky přiznat, že někdy bolí zůstat v pozici 5 dechů, někdy bolí se do pozice dostat a to ne, že byste se do ní cpali násilím, ale prostě cítíte, že se někde tělo od minulé praxe zkrátilo, protože jste třeba byli na dlouhé túře, a vaše nohy a záda dostala pořádně zabrat. Pak vám jógová praxe prozradí, že dnes bude pozice náročnější a bude víc bolet. Je to ale bolest, která postupně odchází spolu s odcházejícím výdechem. Je to slastná bolest ukazující na předchozí námahu, ozdravující svaly, odstraňující případnou svalovou nerovnováhu. Nevěřte proto nikomu, že bolest k józe nepatří. A taky si uvědomte, že mezi bolestí a bolestí může být značný rozdíl, tak vyberte správně. Naučila jsem se používat svůj vlastní kompas k rozlišování protichůdných informací o józe. Kompas, který funguje mně, ale nemusí fungovat vám. Jediné, co mohu poradit, najděte svůj vlastní kompas. Když budete vědomě vstupovat do pozic, bez rady svého ega, pozorně vnímat řeč svého těla, při vstupování do pozic budete v souladu se svým dechem, nemůžete nikdy udělat chybu a svému tělu ublížit. Vždy respektovat co vám tělo říká, dělat vše, jak to jde nejlépe, zrovna teď v tuto chvíli. Nejlépe znamená tak akorát, ne méně, ani ne více. A vnímat, že nejlépe je každý den jiné. Uvědomovat si kdy to dál už nejde a kdy to dál ještě jde. To znamená, že když to jde, jdete dál, i když vaše ego říká, nechoď dál, to nepůjde něco si uděláš. Bude se snažit ve vás vzbudit strach. Zkoušejte, hrajte si jako když malé dítě zkouší chodit zvedne se udělá krok a spadne a zkouší to znovu a bolí to, ale nevzdá se, ani vy se nevzdávejte. Ten pocit za to stojí. Bolesti, které mně trápily téměř dvě desítky let, se po pěti letech pravidelného učení s jógou pomalu vytráceli. Dnes už na sebe neupozorňují. Jsem ale pozorná, protože tuším, že by na sebe určitě opět upozornily, bylo-li by potřeba.

Ještě se vrátím k mé zkušenosti s bolestí a zrozením nového života. Nikdy jsem tuto bolest nespojila s ničím negativním. Narození mých synů s sebou neslo jistou dávku bolesti, která však byla mnohonásobně vykompenzována nekonečně nádherným pocitem nového, nádherného, štěstí, radosti a lásky.

Bolest někdy provází transformaci, zrození nového, lepšího, čerstvého, není se čeho bát, je se na co těšit.

Co důležitého jsem si cestou jógy do života posbírala? Trpělivost, vytrvalost, pokoru, lásku, vděčnost, radost, klid, ticho a nekonečnou lehkost bytí. A taky vědomí, že bolest není strašák, není nástroj k budování strachu, ale důležitý a užitečný průvodce našeho života.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *