Bolest průvodce našim životem

Bolest průvodce našim životem

Položme si otázku. Proč vůbec člověk vnímá pocit jako je bolest?

Můžu nabídnout pouze svůj úhel pohledu na tuto důležitou otázku. Ano důležitou, neboť bolest je pocit, který dokáže pořádně zahýbat životem člověka. Umí udělat ze života peklo a také dokáže transformovat život do úplného základu. Přes bolest vzniká nové a nepoznané. Přes bolest se rodí nový život. Je to mnoho co bolest dokáže člověku ukázat o něm samém. Je to bolest, přes kterou můžeme nahlédnout do svého ega a porozumět mu. Je to bolest, co oznamuje a upozorňuje, na špatné zacházení. Je to bolest, přes kterou vnímáme svůj vnitřní i vnější svět. Je to ta samá bolest, která oznamuje odcházející život a příchod toho nového? Když spadnete, říkáte bolí to. Když se rozejdete s milovanou osobou, říkáte bolí to. Když uděláte špatný pohyb a v zádech se něco pohne, říkáte bolí to. Když cvičíte a druhý den cítíte celé tělo, říkáte bolí to. Je to stále ta samá bolest?

Člověk dostal pocit bolesti jako dar. Jako dar zpětné vazby různých způsobů chování a konání. Jako dar, který nám ukáže obraz, díky němuž můžeme udělat korekturu svých činů. Jak bychom jinak poznali, že je nutné něco změnit. Jak bychom porozuměli svému egu a pochopili svou duši?

Položme si otázku. Je to nutné mít bolest? Nemohu říci, že ano, nemohu říci, že ne. Obojí je pravda. Z předchozího plyne, že je to výhodné. Bolest nás vždy upozorní je spolehlivá, nemusíme se sami hlídat, ona nás vždy pohlídá.

Ale musí tomu tak být? Domnívám se, že vědomé bytosti, které jsou vždy v přítomném okamžiku a jsou pozorné při svém počínání nemusí zažívat tyto pocity bolesti. Nebo alespoň pokud je zažívají, jsou si vědomi, že jsou to pocity pro tělo důležité a prospěšné. Dokážou je přijímat s radostí a užívají si tyto pocity naplno. Bolest je pro ně něco, jako masochistická vášeň pro sportovce po náročném výkonu, umí s ní pracovat, přijímat ji a užít si ten pocit.

Ano jistě je bolest, kterou si neužijete v tom dobrém slova smyslu. Jako například ustřel v zádech je něco tak strašného, co nelze přijmout s radostí a vášní. Kdo nezažil nepochopí. Je to skličující stav, kdy nemůžete udělat krok, nelze se narovnat otočit sednout si vstát, ani ležet. Je to peklo být vzhůru a neusnout. Musí tato bolest být? Proč se nám lidem děje taková emoce? Člověk není stavěn na takový pocit. Tato bolest je něco, co přesahuje schopnosti člověka vnímat to jako dobré. A tak to má být. Tato bolest není nic dobrého, je to poslední varování před destrukcí. Před totálním poškození. Před nemocí si už pomoci. Před smrtí těla, té zázračné schránky, se kterou bylo tak špatně zacházeno. I přes všechna varování se nedovolalo pomoci. Jako když malé dítě říká, pak volá, pak křičí, pak řve a pak……ticho. I toto tělo stejně tak volalo, dožadovalo se lásky, pozornosti a nic se nedovolalo, pak přišlo upozornění silnějšího kalibru a co na to člověk? Stále nic. Tak ještě silnější náraz, přece ho musím nějak zastavit. Zastavit, ano to je možná snaha našeho těla. Zastavit ten šílený úprk směrem ke smrti, ještě nechce odejít. Chce si užívat tady a teď, na této krásné modré planetě plné nádherných možností, dobrodružství.

Někdo procitne a poslechne. Začne provádět změny svého chování a činů a po čase se tělo opět dostane do rovnováhy. Do normálního vnímání bolesti jako součásti mikrosvěta těla. Někdo, však neprocitne, musí nastat nutně další fáze, a to je nemoc. Někdo v této fázi otevře dveře svému vědomí, ještě stále je šance na změnu a nastolení rovnováhy, poslední šance. Tato hranice má velmi tenkou hranu. Dostanete-li se přes, už není možná záchrana, alespoň ne pro všechny. Tady už je velmi malá pravděpodobnost, že se tělo může zachránit před destrukcí.

Máte ještě nějakou pochybnost o nutnosti bolesti? Je to velmi důležitý pomocník v lidském životě. Jen je důležité uvědomit si její hodnotu, její funkci. Vzít ji jako pomocníka na cestě životem. Radit se s ní, poslechnout, když je třeba, užít si ji v těch správných chvílích.

Bude-li vám někdo tvrdit, že je bolest špatná nevěřte, bude-li někdo tvrdit, že je dobrá nevěřte, jen vaše vlastní zhodnocení je správné, vy jste ve svém těle ředitelem. Naučte se poslouchat jeho signály. Naučte se rozlišovat mezi jednotlivými pokyny, které přicházejí z hloubky vašeho těla. Není to lehký úkol a vyžaduje to ztišení mysli, která vás stále někam žene a tlačí. Vězte, že bolest vždy nabádá ke změně, nikdy vám neříká může to zůstat, jak to je. Já odejdu, když poprosíš. Ne musíte opravdu udělat změnu, začít se chovat a jednat jinak. Jak? Na to musíte přijít sami, když se zeptáte, co by vám udělalo radost, co byste chtěli ve svém životě dosáhnout jaké máte sny. Každý člověk to má jinak, nemůžete brát co nabízí okolí, dívejte se dovnitř.

Využijte tento jedinečný čas. Kdy všichni, ať chceme či ne musíme zpomalit. Pak je čas na otázky a pozorné poslouchání odpovědí, ne venku ale uvnitř.

Pojďte pracovat pro sebe, pro svou firmu, jejíž název je „Živé tělo“. Protože normální je být zdravé.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *