Otužování zlepšuje celkový stav organismu

Můj příběh otužování začal před mnoha lety bosí chůzí nejdříve v létě po trávě na zahradě pokračoval s přicházejícím podzimem a neskončil ani s nadcházející zimou. Udělala jsem si každodenní rituál procházky bosou nohou po ránu po zahradě za každého počasí. Později jsem bosa chodila víc a víc, pořídila si boso boty do města. Cvičila na boso, v interiéru obuv nepoužívám vůbec. To bylo mé seznamování s otužováním, aniž jsem věděla že jde o otužování.

Bosa chodím, neboť mi to dělá dobře moje nohy jsou šťastné a šťastné je i celé tělo, když mám obout obyčejné, ne boso boty, třeba na ples, jsem pak šťastná, když je můžu sundat a nohám se omlouvám za svou marnivost.

Po letech jsem pokračovala s otužováním začala jsem se sprchovat studenou sprchou, ihned jak jsem vstala, dokud má hlava ještě neprotestovala, musela jsem si udělat opět rituál. Vysvětlím proč.

V dospělosti jsem si vybudovala odpor ke studené vodě, k chladu vůbec, byla jsem stále promrzlá a díky tomu jsem se také oblékala jako cibule. Můj odpor k chladné vodě byl tak velký že jsem na dovolené nedokázala vlézt do studeného moře. Představa studené vody, natož sprchy mi vytvářela husí kůži. Byla jsem zapřísáhlý odpůrce chladu studené vody i všech kdo praktikovali otužování. Byli to pro mě šílenci, kteří chtějí snad onemocnět. Všechny bolesti těla jsem přisuzovala prochladnutí nebo reakci na prochladnutí. Moje končetiny byli stále promrzlé spala jsem v ponožkách a mikině. Říkám v dospělosti, neboť až nyní si vybavuji, že jako dítě jsem neřešila chlad, byla jsem stále venku v zimě v létě, promrznuté nohy ruce až do běla. Studená voda fialové rty nic nevadilo. Přemýšlím, kde se stala ta změna, asi jsem uvěřila mamince a jejím dobře míněným slovům. Pojď se ohřát, vylez z té vody budeš nemocná, obuj se, budeš mít nemocné ledviny, nachladíš si močák nestůj na studené zemi, budeš mít revma atd. Ano Strach postupně vpravovaný do malé hlavičky vybuduje velkou bariéru a přinutí tělo k reakcím, které jsou nepřirozené a destruktivní.

Vrátím se k počátkům sprchování, poslouchala jsem kamarádku, které hovořila o pocitech ze sprchování studenou vodou a v duchu jsem si říkala, no možná ty to tak cítíš, ale já říkám HRŮZA, žádný dobrý, nebo blažený pocit nic. Jsem ale dost umanutá, jak říká moje maminka a rozhodla jsem se to nevzdát. Ze začátku jsem tento rituál prováděla denně mimo víkend, to jsem si dala pauzu jako za odměnu. Pak jsem přidala sobotu a nechala volnou jen neděli. Nyní už nevynechávám a praktikuji denně. Po dvou letech mé tělo přijalo sprchování jako docela příjemné ranní probuzení asi začalo cítit, že mu to dělá dobře. Nebo spíš tělo to vědělo už dávno, ale moje zabedněná hlava se stále bránila. Pro třech letech jsem na jednom kurzu, kde jsem byla pár dní u překrásného rybníka dostala chuť okoupat se po ránu místo sprchy v rybníce, vstávám docela brzy, ráno nad rybníkem byl ještě opar, byl chladný duben. Pocit ze studené vody byl velmi zvláště příjemný, překvapilo mně to. Cítila jsem takové drobné jehličky a když jsem vylezla z vody horko po celém těle, to ze sprchy neznám, je to jiné. Ještě musím podotknout, že sice umím dobře plavat, vody se nebojím, ale neplavu ráda, nebaví mně to. Stále víc mně lákalo koupání ve studené vodě a znovu zažívat tento nově nabytý pocit. Vymýšlela jsem různé možnosti, jak napustit vodu do kádě a namáčet se, ale pořád to byly pouze teorie, zůstala jsem u sprchy další rok. Další léto jsem se vydala ráno místo sprchy do lomu, kolem kterého jezdím každý den do práce a nekoupala jsem se v něm alespoň 20 let. Dobře jsem si pamatovala, že voda v něm je i v létě jako led, je průzračně čistá v krásném prostředí. Řekla jsem si, když ne teď, tak nikdy. Musím začít v létě, jsem trenér pohybových aktivit, vím že postupné zatěžování těla je nejlepší cesta ke zdraví a otužování v ledovém rybníce je dost velká zátěž.

Dnes je to půl roku, co praktikuji další stupeň otužování, kombinuji se všemi předchozími. Jsem vděčná okolnostem, které mně přivedli na tuto cestu. Jsem mnohem otužilejší, jsem nabitá energií, nepotřebuji ani tolik spánku jako dřív. Cítím se lépe než před 20 lety.

Jestli že se necháte inspirovat prosím mějte na paměti, že začínat se má postupně, ne hned skočit do studeného rybníka bez přípravy. K otužování patří dýchání, studená voda vám zastaví dech a způsobí tak tělu dvojitý stres, je důležití se současně s otužováním věnovat dechovým technikám. A taky k meditaci před samotným vstupem do studené vody, aby tělo bylo na tuto zátěž dobře připraveno. Doporučuji podívejte si na doporučení Wima Hofa, je to člověk, který o otužování ví opravdu hodně. Podívejte se na to dřív, než začnete.

Proč o tom píšu? Ráda bych se s vámi podělila o pocity z otužování a inspirovala vás, jako mně před lety něco, nebo někdo jistě inspiroval, dnes už ani nevím co a kdo, ale díky za to. Je to k pohybu další užitečný krok k vaší lepší imunitě, krok k vašemu zdraví. Kdy, když ne teď?

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *