Můj pobyt ve tmě.

Můj pobyt ve tmě.

Nastal ten správný čas.

O pobytu ve tmě jsem poprvé slyšela od kamaráda před mnoha lety. Tenkrát jsem si říkala zajímavé, extravagantní, to bych nedala. V posledních letech přicházely tyto informace čím dál častěji, ale stále bylo toto téma pro mě velmi vzdálené.

Rok 2020 byl od začátku jiný. Byl velmi hektický, jako rozjetý rychlík. Byl rokem jedna v druhé etapě mého podnikání. Otevřela jsem s kamarádkou novou tělocvičnu na jógu. Všechno bylo nové. Podnikání ve dvou po dvaceti letech byl velký rozdíl. Neřešit vše sama, mít po ruce někoho na koho můžu a dokonce musím přenést část kompetencí. Mnoho nového, mnoho práce na sobě. A najednou prudký náraz, vše se zastavilo. Opět mnoho práce na sobě, naučit se nepracovat, nebo alespoň ne tak, jak jsem byla zvyklá. Zastavení nastartovalo nové možnosti, učení se novým dovednostem. Zastavení nastartovalo velkolepou transformaci všeho a všech. Rychlost změn, které následovaly byla opět šílená. Každý den něco nového, nové informace. Nemožnost cokoliv naplánovat. Je neskutečné, jak rychle je člověk schopen se přizpůsobit. I totálnímu chaosu se zvládne lehce přizpůsobit. Chuť učit se a využít možnosti on-line prostředí a také dělat změny v sobě a poznávat sebe. Najednou mi pobyt ve tmě připadal jako dobrý nápad a možnost posunout se dál. Zjistila jsem, že je mnoho možností pobytu ve tmě. Vybrala jsem z užšího výběru tří, jednu podle svých pocitů. S velkou podporou mého syna jsem se v září 2020 vydala na cestu. Děkuji mu za to.

Měla jsem možnost přečíst články, na co se mám připravit, co můžu očekávat a další informace. Abych pravdu řekla nechtěla jsem moc vědět co mám očekávat, chtěla jsem si to prožít sama bez očekávání. Takže jsem si přečetla pouze co s sebou. A věděla jsem přibližně jakým směrem se vydat.

Vzala jsem si pouze kytaru, potřeby pro malování. Osobní potřeby, něco na cvičení a pyžamo. Nic víc nebylo potřeba. Očekávání jsem neměla, jak už jsem řekla, ale měla jsem malou představu, co bych mohla týden ve tmě dělat. Ano vybrala jsem si tu možnost být ve tmě týden. Cítila jsem, že by to mohlo stačit a že tři dny by bylo málo.

Jaká byla moje představa? Každý den si zacvičím svoji oblíbenou Ashtangu budu pozorovat své myšlenky. Mimochodem to jsem měla v úmyslu seznámit se se svou nepokojnou myslí a naučit se ji zklidnit, což jsem už nějaký čas dělala, ale tato práce je velmi těžká, v běžných podmínkách. Proto jsem se domnívala, že bez vnějších vlivů bude moje mysl lépe ovladatelná.

Při výběru, kam jít do tmy, mně zaujala možnost pracovat na mé ženské energii. Měly tam dva domky. Jeden byl určen pro harmonizaci ženské energie a druhý pro mužskou energii. Abych řekla pravdu víc se mi líbil ten pro mužskou energii, ale vím, že potřebuji rozvíjet tu ženskou, a tak jsem šla do ženské energie. Neměla jsem absolutně žádnou představu, jaký význam pro mě bude toto rozhodnutí mít.

Přivítala mě milá, éterická bytost, ze které plynula něžnost a vnitřní ženská energie. Byla jako víla na obláčku, kolem ní se neustále pohyboval čtyřletý chlapec, který si všemi svými schopnostmi vyžadoval pozornost. Žena byla stále stejně klidná a trpělivě synovi odpovídala a mezi tím povídala, jak si mám uvařit čaj, na co si mám dát pozor, kdy mi přinese jídlo. Co mám dělat, kdybych potřebovala její konzultaci a další technické informace a rady. Bylo to neuvěřitelně uklidňující a já jsem věděla, že ji potřebovat nebudu, že mi tam bude dobře. A taky to tak bylo, celý týden jsem si její konzultaci nevyžádala, nebylo zapotřebí.

Vybalila jsem si všechny věci a dobře jsem si zapamatovala, kde jsem co, dala. Určila jsem všemu přesné místo od kytary až po gumičku na vlasy. Je to velmi důležité, neboť jakmile se setmí, už nic, co nemá přesně určené místo, nenajdete. Je důležité taky dát to pak po použití opět na své místo. Jinak jste si to brali zbytečně už to najdete, jedině náhodou.

Pak jsem se šla projít ven. Místo bylo mimo obec bývalý starý mlýn, přebudovaný na rekreační středisko, venkovského stylu, momentálně nepřijímá hosty. V zadním prostoru zahrady byly dva hliněné domečky z toho jeden teď na týden bude mým útočištěm. Kolem běhaly slepice a kohout, super alespoň budu vědět, kdy je ráno. Nádherná prostorná zahrada upravená s nedbalou elegancí, což jí přidávalo na přírodní kráse.

Po obhlídce zahrady jsem šla do svého nového domečku, sedla si do křesla a čekala až přijde večer, paní zaslepí malé kulaté okýnko okenicí a já uvidím světlo až za týden. Cítila jsem přicházející klid, ale netušila jsem, jak budou dny a noci, které splynou v jedno, probíhat.

Večer paní přinesla v termoskách jídlo, to se pak opakovalo s tím rozdílem, že jídlo přistálo za dveřmi vždy odpoledne. Vybrala jsem si jako stravu, očistnou kúru, protože úplný půst už jsem cítila jako mnoho stresu najednou. Udělala jsem moc dobře, rýže, pohanka a teplá zelenina, byla lahodná chvíle v temném čase. Ke svačině bylo k dispozici ovoce na pití voda s citronem nebo čaj.

První večeře pak jsem chvíli ještě seděla a pozorovala tmu. Je to velmi zajímavé, když nic nevidíte. Zvykala jsem si na ten pocit a pozorovala ho. Pak jsem si lehla do postele a pomalu jsem usnula. Byla jsem trochu unavená z toho očekávání a pozorování. Paní víla mi říkala, že někdo spí i tři dny. To jsem si nedovedla představit. A myslela jsem si, že nejsem tak unavená, abych tak dlouho spala. Můžu zodpovědně říct, co mysl myslí tělo nezajímá. Opravdu jsem spala skoro dva dny. Vzbudila jsem se pouze na jídlo a po jídle jsem nemohla udržet oči a musela jsem zase spát. To byly taky jediné dva dny, kdy jsem spala v posteli.

Další den jsem vstala, asi bylo ráno, tak nějak jsem se podle přísunu potravy orientovala. Věřím tomu, že pokud bych byla ve tmě déle, ztratila bych pojem o čase úplně, jako Robinson musela bych dělat čárky. Tak ten den, jsem si zacvičila Ashtangu, moji oblíbenou jógu, která mi vždycky udělá dobře cítím se po ní jako znovu zrozená. Ano za normálních podmínek, ale tady to bylo jiné. Zacvičila jsem si ji a chvíli mi bylo dobře. Najednou jsem však začala cítit palčivou bolest v kyčelní oblasti. Jako bych seděla zadkem v čilli papričkách, celá pánev jako v jednom ohni. S malými přestávkami mně tato transformační prudká bolest provázela celým zbývajícím časem ve Tmě. Je to docela příznačné že zrovna pánev, první a druhá čakra. Uzemnění, sebeláska. Znám spoustu pozic, které pomůžou ulevit bolesti, a tak jsem tyto jin jógové pozice prováděla. Zůstávala jsem v nich dlouhou dobu, možná třicet minut, čas nehrál roli pouze pocity. Ulevilo se mi bolest přešla, hurá. Myslela jsem si, že je to pouze nějaký chvilkový problém, možná z dlouhého spánku. Omyl, ne ze spánku, ani chvilkový. Postupně jsem pochopila, že mým záměrem bylo probudit v sobě ženu a že do této vnitřní práce nepatří síla, ale naopak jemnost, trpělivost a laskavost. Řekla jsem si, že vynechám jeden den Ashtangu a bude to dobré. Tak jsem udělala, další den jsem vynechala a pak ji opět vyzkoušela, řekla jsem si, že budu dávat extrémní pozor, abych byla jemná, nic netahala, ani známka násilí. Tak jsem taky lekcí proplula a bylo mi krásně až do chvíle, než jsem vstala z šavásany. Najednou stejná, ještě intenzivnější bolest. Tak kdy už ti to konečně dojde, křičelo na mně moje tělo. Říkám žádná síla, slyšíš?   Opět celý kolotoč znovu jemná Jin jóga, dlouhé výdrže, dýchání, úleva. Teď už vím, žádná síla, nic jen něha, jemnost.

Nemohla jsem vůbec ležet v posteli, po chvilce se dostavila stejná bolest jako po cvičení Ashtangy a já musela opět uvolňovat. Ustlala jsem si na zemi, to docela šlo. Spánek se už nedostavil v takové kvalitě jako první dva dny. Spala jsem už jen po chvilkách. Zůstala jsem ležet na zemi až do konce, mé tělo už postel úplně odmítalo, nemohla jsem na ni ani sedět.

Ve chvílích bdění jsem pracovala se svou myslí, pocity, představami. Některé byli neuvěřitelně zajímavé a poučné. V tomto ohledu jsem udělala velký kus práce, ale nebudu z pochopitelných důvodů popisovat podrobnosti, jsou to velmi niterné osobní zkušenosti. Měla jsem pocit, že moje vnitřní žena, vnitřní muž i vnitřní dítě přestali bojovat a jsou spolu v míru. Občas jsem si zahrála na kytaru, na šamanský buben na tibetskou misku, zazpívala mantry, zakřičela, zatančila, malovala, chodila sem tam, vařila čaj, umývala hrnek, sprchoval se studenou vodou, čistila zuby. A pak byla v úplném klidu a míru a, pozorovala.

Vzala jsem si s sebou vidličku na ohýbání. Byla jsem na jedné přednášce o kvantovém léčení, kde jsme na demonstraci síly mysli ohýbali vidličky a lžíce. Moc mi to nešlo, ale pak se mi to podařilo, zvláštní pocit, který chcete zažívat častěji. Tehdy se mi podařilo na chvíli vypnout mysl a tu sílu vložit do ohnutí vidličky, šlo to lehce skoro samo. Napadlo mně, že když bude moje mysl ve tmě ztišená mohlo by to jít dobře. Předposlední den jsem tedy vytáhla vidličku a pokusila se ji ohnout. Posadila jsem se do jógínského zkříženého sedu, ztišila svou mysl a chtěla vidličku ohnout, najednou mnou projela obrovská bolest a je to tu zpátky. Tělo křičí nerozumíš tomu, co ti říkám? Žádná síla, nic. Takže znovu omluva tělu, a jin jóga. Pak už jsem byla hodná, žádná síla, nic. Kolikrát člověk musí dostat přes prsty, aby poslechl? Kolik bolesti musí zažít, aby prozřel? Ano vybrala jsem si čas na jemnost, a do něho nepatří síla, už to chápu.

Poslední den jsem vstala a pozorovala svítání pomalu se rozednívalo a já vyšla ven. Trošku se mi točila hlava. Ptáci se probouzeli,  na nebi byly ještě hvězdy, zdálo se mi, že jsou větší jasnější a že jsou blíž. Celá zahrada zkrásněla, vnímala jsem ji všemi smysly. Pozorovala jsem, jak přichází den. Viděla, jak vychází slunce. Všechno bylo tak zázračné a krásné. Vrátila jsem se do domečku, snědla poslední snídani, uložila svoje věci, a ještě chvíli rozjímala nad zážitkem, který jsem právě prožila. Rozloučila jsem se s paní vílou a jejím usměvavým manželem. Obraz té ženy mně provázel ještě několik následujících dní. Zvláštní, uklidňující pocit.

Nyní nastal čas svoji zkušenost vložit na papír. Jestli bych to chtěla zopakovat? Ano, určitě. Tentokrát bych chtěla zkusit druhý domeček a podívat se zblízka na svou mužskou energii, možná by taky potřebovala trošku péče.

Na tuto zkušenost je potřeba trošku se připravit. Až bude vaše tělo a duše připravena samo si řekne a pak si to užijete.

přidávám odkaz

galerie_domek_cerveny

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *